Z DENÍČKŮ TÁBORNÍKŮ JANKOV 2021

Úryvky z deníčků našich táborníků se budeme snažit přiblížit i letošní táborový život den po dni… snad si jej vydrží vést až do konce tábora, uvidíme….

Oddíly a postavy jsou smyšlené, děj je často neskutečně skutečný 😊…..

---

1.den KUBA 8.odd.

Milý deníčku,
děda říkal, že když jezdil jako kluk na pionýrský tábor psal si deníček a do něj všechny zážitky. No jo, ale to je čtení o tom, jak stavěli stany s podsadou, měli služby v kuchyni na škrábání brambor a myli se v potoce nebo snad když pršelo…
Budu si ho psát taky, ale na Jankově je to jiné. Bydlíme ve srubu (jiní táborníci v chatkách), chodíme si na jídlo do jídelny a máme tady bazén. Ve službě se tady oddíly střídají, musí hlídat tábor a připravovat jídelnu. Už sem jedu podruhé, takže to tady znám a těšil jsem se. Nejvíc na kámoše, co se známe z loňska. Hned první den jsme po ubytování hráli seznamovací hry a večer byl táborák. Už se mělo jít spát, ale najednou se rozhoukala siréna a to divné velké kolo, co stálo na nástupišti a já si ho moc nevšiml, se rozblikalo a začalo svítit. Celý tábor se před ním shromáždil a díval, jak tou „Hvězdnou bránou“ přišli na naši „jankovskou planetu“ zlí Zabrakové a zabili plukovníka O´Niella (Kondora-to je vedoucí na celotáborovku) a zase odešli neporušenou bránou (to jsem nechápal!). Koukal jsem na tu svítící a blikající díru (bránu) a nechápal, jak je to možné. Jdu spát a jsem fáákt zvědavý, jak to bude dál…

2.den NATY 11.odd.

Ahoj, dneska jsme měli 1.etapu celotáborovky a v archeologických nalezištích hledali znaky a pomocné součástky k Hvězdné bráně, nakonec bylo za úkol najít vesmírný amulet. Pak se nám snažil vesmírný Bratr náčelník Fanda vysvětlit, jak se oroientovat ve vesmírných mapách. Já čekala hvězdné mapy a Kasiopeou, Medvědicí apod., ale byly to mapy okolí tábora. Taky buzola a azimut s určováním světových stran by v mezigalaktickém prostoru asi moc neuspěly, ale pro vycházky do okolí se určitě hodí.
Večer byla dýza pro starší kategorii na staré jídelně a bylo to nice. DJ Lucky Tom hrál oblíbené songy a dokonce i na přání. Nakonec jsem uprosili hlavase, aby byla prodlužená večerka. Sice něco brblal, že je to jenom rámus a že nám to dovolí jenom když se budou hrát písničky k táboráku (Buráky, Rosa na kolejích apod.)..O my Good- to je přeci nesmysl, co? Byla to samozřejmě legrace a večerku nám prodloužil. Jediná škoda: 13.odd. je na puťáku a nebyl tu Honza-můj manžel! No vážně! Známe se už pár let, co jezdíme na první turnus na Jankov a před 4 lety byly Jankovské táborové svatby (děti i vedoucí a prágoši vytvořili dvojice a proběhla hromadná svatba) no a my s Honzou jsme se vzali! Mami, klídek, není to určitě legální. Pravda je, že se mi Honza líbí, ale kamarádíme jenom tady na Jankově, on je totiž z Ústí a já z Prahy, takže si přes rok jenom píšeme na fecebooku. Končím, jdeme kecat s holkama, kdo se, které líbí a tak….

3.den ONDRA 6.odd.

Ahoj,
dneska bylo před cetehem veselé divadlo. Výprava se dostala na planetu porostlou džunglí. Nejdřív se naši nemohli s místním kmenem indiánů domluvit, nakonec se to povedlo a společně snad i tuhle planetu zachráníme. Odpoledne jsme pak plnili cetehové úkoly. Vyčistit žábě vodní tůňku (tam prý Zabrakové načůrali 😊), pak dodat jelenovi trávu k žrádlu, medvědovi jsme museli poskládat kartičky a nakonec u pavouka přeskákat síť. Večer jsme hráli fotbal a protože jsem hrál v teamu s kamarádem Davidem (ten to fakt umí), tak jsme vyhráli a porazili kluky ze sousedního srubu.

4.den LUCKA 3.odd.

Ahoj,
všechny zdravím domu, i Cindu (pes) a Zorrouška (kocour). Je to tady pěkné a mám se dobře. Dneska jsme stříleli ze vzduchovky. Já už to umím z loňska, ale i když jsem určitě dobře mířila, tak jsem do terče nic netrefila. Bylo to divné. Bára od nás z oddílu se vzduchovky bála, že je to nebezpečná puška. Ale když viděla, že se střílí jenom do terče, tak se uklidnila. Nejlíp střílela Vanda, dokonce se 2 strefila do terče a jako nejlepší z nás si pak mohla zastřílet na prasátka. Ale nebojte, jenom ta plechová, na střelnici. Večer byla diskotéka pro mladší kategorii. Hráli Dádu Žížalu, mám její písničky ráda. Kluci moc tancovat nechtěli, jen lítali ven a dovntř. Jinak, bydlím na srubu Meloun a každý večer nám vedoucí Mrkev pouští pohádky. Ani jednu jsem zatím nedoposlouchala do konce. Všechny vás pozdravuju a posílám pusu čumáčkovku.

5.den JIRKA 4.odd.                                  

Mami!!
Vůbec nemáš pravdu, že střílet z praku je nebezpečné! Říkalas to, když jsem tím svým rozbil skleník na zahradě. Tady nás střílet vedoucí přímo přemlouvají! Vážně. U nové jídelny jsou velké praky zapíchlé v zemi a dneska jsme po sobě stříleli molitanové míčky. Bylo to super. Vybil jsem 3 kluky, než mne vybil Matěj. Trefil mne rovnou do nohy a já nestihl uhnout. Na cetehu jsem ve družstvu Ďáblové Galaxie a moc se nám v etapě nedařilo, skončili jsem 5. že to není špatné? No nevím… ze 6 teamů ☹. Po večerce jsme si vyprávěli bláznivé vtipy a smáli se tak nahlas, že na nás přišla Bambi (naše vedoucí) a řekla, že i když ráno není rozcvička, tak že nám jí speciálně udělá. To se nám nechtělo, ale když odešla, tak jsme si aspoň šeptali… haha, kdepak na nás nevyzraje…

6.den Monča 9.odd.

Ahoj,
Dneska byla vodní etapa. To bylo super, protože bylo horko, takže se to i hodilo. No vodní etapa, že se všechno dělá s vodou. Nejdřív jsme lovili víčka z bazénu, ale mohly nám ublížit jedovaté pongpongáče na hladině 😉. Pak se přenášela voda v děravých rourách, přechod přes vodu po posouvající se stopách. Mám spálená ramena, protože jsem se nechtěla namazat, když nám to vedoucí nabízela. Není tak strašné, ale jak ležím, tak to cítím. Ale to bude dobré. Na večerním nástupu sporťák slíbil Kartáčkového vraha. Ale nebojte, nejde o život! To jenom vybraní „vrazi“ ukázáním kartáčku zabíjejí ostatní táborníky… ale prý to začne až tu bude celý tábor, tedy po puťáku. Jinak v oddíle máme super partu. Nejdřív jsem moc nekamarádila s Ančou z vedlejší chatky, protože mi přišla nafoukaná a nepříjemná. Zkrátka, trochu nám to jiskřilo, ale dneska mne zachránila. No trčela mi cedulka od plavek jako vlajka. No trapas! A Anča, tedy Any, mne na to upozornila, že jsme nechodila u bazénu jako trubka. Takže OK i s ostatními v oddíle jsme v pohodě.

7.den Dan 10.odd.

Zdar deník,
Není čas, ztrácet čas. Takže jedem… V oddíle jsme dobrá parta, většina z nás už se zná z minulých let, takže jsem sehraní. Vrátili jsme se z puťáku. To je takové stanování mimo tábor. Šli jsme tam pěšky necelé 2 hoďky, takže pohoda. Po příchodu jsme se nadlábli (uvařili nám, ti co jsme je střídali) a pak se muselo makat..no makat, mně to se hlavěn baví se sekyrou…vždyť víš, že s ní sekám sám na chalupě. Tady jsme prošli školením skoro za jakej konec se sekyra drží. No, ale když jsem viděl některý kluky, jak se s tím ohánějí, tak jsem pochopil, že to bylo nutné školení. Holky pomáhaly tahat dříví z lesa za potokem a vedoucí ty větší kusy „trampovsky“ krájel motorovku. Když si vzpomenu na tu knížku od Foglara, tak trochu skok do jiný doby… holky vařily k večeři. Linhy nám nařídil, abychom říkali, že je to dobrý, i kdyby nebylo.
Tak jsme jako v nějakém westernu pomalu v zástupu obezřetně mlčky kráčeli k velkému kastrolu, kde nám Sabča nabírala hustou kaši a s temným šplouchnutím flákla do ešusu. No zkrátím to: jak říkáš, mami, když se Ti něco v kuchyni nepovede: hlad je nejlepší kuchař! Nebylo to nakonec špatné. Velcí hladovci a šplhouni si dokonce šli přidat. Nejsem „dnešní“ a věděl jsem, že bude ještě 2.večeře a taky že jo.. pěkně chleba se salámem! A zítra bude antivegetariánský večírek-budou se opékat vuřty a klobásy. Už jsme byli zalezlí ve stanech a povídali si, když nás všechny zavolal ven Lucky Tom (taky vedoucí) a že je bojovka. To nikdo nečekal! Šli jsme ve dvojicích s holkami, které se báli a to jsme nikam ještě nevyšli. Šel jsem ve dvojici s Kamčou. Tu už taky pár let z Jankova znám a je v pohodě. Šli jsme po svíčkách a svítících tyčinkách a někdo nestrašil, až na konci byli vedoucí s maskami. No ono procházet se lesem a loukou v noci plné zvuků není samo o sobě nic příjemného, Kamča chtěla jít za ruku a mně to nevadilo. Jsem chlap. Najednou jsem si uvědomil, že její lehce vlhká ruka v té mojí je vlastně příjemná. Ta doba, kdy jsme si mysleli, že holky jsou pitomé a to samé si myslely i holky o nás, je pryč. Zjistil jsem na sobě divnou nervozitu. Ne nebál jsem se bojovky, ale najednou jsem chtěl, aby se nebála ani Kamča a to proto, že jde se mnou. Podívala se na mne a kývla na mou ruku. No jasně! Mačkal jsem jí, jako bychom měli hrát páku! Rychle jsme stisk uvolnil a zamumlal: Sorry, Kamí…. Když už jsme docházeli, pořád se mne držela. Až u táboráku jsme se rozpojili, ale seděli jsme vedle sebe a cítil jsem, jak se o mne opírá. Bylo to příjemné, nevím proč, ale dívám se na Kamču od té chvíle jinak. Jankove, miluju tě!!!…kurňa a možná ne jenom tebe….

8.den Verča 7.odd.

Ahojte,
Doufám, že se máte dobře jako my. Dneska byla další etapa cetehu. Záchrana ohnivé planety. Už cetehové divadlo bylo plné ohňů a dokonce létaly rachejtle. Zabrakové chtějí z planety nejdříve vykrást vzácnou rudu, co potřebují a pak jí vyhodit do povětří. A tomu musí jednotka SGJ a hlavně my zabránit. Takže se dnes všechno odehrávalo u ohnišť, kde se plnily úkoly. Jo a máme tady lanové centrum. Ale tati, ne, jako veliké profesionální se sedáky! Jenom naše jankovské. Ale taky je dobré. Nejdřív jdeš po laně nad vesmírnou propastí, pak plížení pod lasery, pak rozkmitaná vesmírná lávka (nejtěžší), kterou musíš přejít a pak galaktická síť, po ní zase šplháš jako opice, prolézt minibránou (pneumatika), chůze po laně bez držení a jsi v cíli. S holkami nás to tak bavilo, že jsme závodily na čas, kdo to zdolá rychleji.
Jo a před jídlem si musíme mýt ruce v nějakém divném roztoku, chloramin se to jmenuje. Pár dětí z malých oddílů zvracelo a mělo průjem, tak prý preventivně. Jo a vedoucí kontrolujou, jesti si myjeme ruce po záchodě…to je úroveň! To je snad samo, ne? Nejsme prťata-prasata… jinak je to tady fajn. Jo, ale v noci nás probudilo vytí vlků! Chápeš to? V Podblanicku vlk? No pak se zjistilo, že to prý byla naše vedoucí Klarineta, co má občas takové choutky…ale jinak jsou tu všichni normální…pa

9.den Eliška 1.odd.

Ahoj maminko,
včera večer jsem se kamarádkami z oddílu pěkně bály! Byla tady velikánská bouřka! Ležely jsme v postelích a do střechy nám bouchaly chvíli velké rány! Nejdřív jsem si myslela, že to jsou roupi. Víš, jak vždycky babička říká, když s Honzíkem hodně zlobíme, že máme roupy? Tak jsem si představila, že někdo zlobí nás. ale jenom jsem špatně slyšela, byly to kroupy. Nikdy jsem to neslyšela. Nejdřív pršelo, takže nástup byl na srubech, ani jsme nešli na nástupiště a pořád pršelo, tak jsme v pláštěnkách jenom přeběhli si vyčistit zuby a vyčůrat a hned do pelíšků. No když jsme poslouchaly pohádku, co nám Nivea (vedoucí) pustila, tak začalo to bouchání. A venku to vypadalo jako v zimě, na zemi se chvilku válely kusy sněhu nebo co. No a to byly ty kroupy. Některé holky se bály, já taky, i můj plyšák Šmudlík se asi trochu bál, ale byla s námi ve srubu vedoucí Verča a ta říkala, že když jsme ve srubu, tak se nemůže nic stát, že jsme v bezpečí. A pak..pak si nic  nepamatuji, protože jsem usnula. No a dneska po poledňáku jsme šli i s kluky z druhého odd. na Pohádkový Les, právě protože včera večer pršelo. To se jde do lesa, kde jsou pohádkové postavy. No bylo lepčejší, že jdeme za světla než ten večer. Na startu jsme dostali kartičku s pohádkovými postavami a šli po dvojicích. Vůbec jsme se nebáli. Potkali jsme upíra, kovboje, čerta, čarodějnice, Mexičany, víly, sudičky, princeznu a prince, jednorožce, ducha a vodníka. Každá postava nám dala úkol a upír nám namaloval zuby na puse.
Byla to nakonec švanda a vůbec jsme se s holkami nebály. Už zase fouká vítr, snad nepřijdou zase ty roupy nebo jak se tomu říká…